Strasti otce vlasti

Štítky: 

Upozornění: následující řádky mohou být drastické.

Nějak mně onemocněl tatínek. Nic vážného, ubezpečoval mě po telefonu, ale to víte. Když už se nechal zavřít do nemocnice, nebude to jen tak. Tudíž jsme se za ním s Blaničkou vydali do Ostravy na návštěvu.

Protože do nemocnice se většinou nechodí s prázdnou a kromě úplatků se sluší něco donést i samotným pacientům, i my jsme, stejně jako ostatní návštěvy, poslušně přinesli hodnotné dary. Co si budeme vykládát, nemocniční strava většinou nebývá zrovna exklusivním kulinářským zážitkem, takže naše dárková taštička obsahovala kromě povinných sladkostí také salámy a pivo.

Tatínek nás přivítal s úsměvem, právě obtěžoval mladou paní doktorku. Musela mu chudákovi pohrozit elektrickými šoky. Taky hrál hry na přístrojích, ke kterým byl připojen. Chtěli jsme si zahrát oblíbený kousek "kdo vydrží déle bez tepu" spolu, ale bohužel se nám nepodařilo spustit druhý přístroj. Kromě toho nás tatínek přesvědčil, že mu v podstatě opravdu nic moc není a navíc nám předvedl, že nemocnice nemusí být vůbec depresivním místem.

Momentálně už je tatínek z nemocnice zpátky doma a protože sedět v křesle a koukat na televizi ho moc nebaví, chodí si už zase vesele po horách.

Přidat komentář